Panavia Tornado

Někdejší symbol technologického pokroku a důkaz kvality evropské bezpečnostní spolupráce. I tak by se dal označit víceúčelový letoun Panavia Tornado, který se stal jedním z nejvýznamnějších výsledků kooperace obranných průmyslu Velké Británie, Itálie a západního Německa (SRN) během studené války. Od jeho zařazení do služby v roce 1979 uběhlo více než 40 let, řada bojových nasazení včetně války v Iráku, Afghánistánu, Libyi či Jugoslávii, a přesto se stále vyskytuje ve výzbroji vzdušných sil Německa, Itálie či Saudské Arábie.

Jednou z nejzajímavějších a klíčových vlastností tohoto letounu je proměnlivá geometrie křídel. Díky této unikátní konstrukci dovede tento stroj během letu změnit úhel náběhu křídel a být tak flexibilní v různých situacích a letových režimech – při vysokých rychlostech se křídla zasouvají dozadu, což zlepšuje aerodynamiku a umožňuje dosáhnout rychlostí až 2,2 Machu, a naopak při nižších rychlostech, například při startu nebo přistání, se křídla roztahují, aby zvýšila vztlak a stabilitu.

Poháněn je dvěma motory Turbo-Union RB199-34R Mk 103 s přídavným spalováním a celkovým tahem 76,8 kN. Osádka je tvořena pilotem a specialistou na zbraňové systémy či elektronický boj. Je vybaven pokročilou avionikou, navigačními systémy, autopilotem, počítačovými systémy řízení zbraní a řadou senzorů pro detekci a sledování cílů. Vyniká schopností letu v nízké výšce vysokou rychlostí, díky čemuž se dokáže efektivně vyhnout detekci radary a proniknout hluboko do nepřátelského území.

Jeho výroba probíhala mezi lety 1979 a 1998, přičemž vyrobeno bylo na 992 kusů v různých variantách. Nejrozšířenější jsou verze IDS, která je specializovaná na údery na pozemní cíle a mise hluboko za nepřátelskými liniemi, ECR určená k potlačení protivzdušné obrany nepřítele a ADV zaměřená na ochranu vzdušného prostoru před nepřátelskými bombardéry.
 

► Letecký archiv