Zprávy

Fascinuje mě bezmezná důvěra dravců vůči člověku // Humans of NATO Days

Na Dnech NATO v Ostravě můžete pravidelně vidět i ukázky kynologie nebo hipologie. Služební pes nebo kůň není nic neobvyklého, ale věděli jste, že v armádě mají své místo i draví ptáci? Nadporučík Josef Hromádko z Agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, který nám význam dravců v armádě přiblížil, je sokolníkem a provádí odborný dozor nad biologickou ochranou letišť AČR. 

Sokolník není v dnešní době zrovna obvyklé povolání. Jak jste se k němu dostal?
Vystudoval jsem Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor provoz a řízení myslivosti, a to mne dovedlo k myslivosti. Z důvodu, že sloužím v armádě od čtrnácti let, jsem neměl moc času na koníčky. S postupem doby a změnou služebního zařazení se však našlo více času a začal jsem dělat to, co jsem vždy dělat chtěl. 

Od myslivosti jsem si pak hledal další cestu, protože střelby jsem měl v práci dost, pro mne to bylo o té lásce k přírodě. Proto jsem si v rámci myslivosti zvolil odvětví sokolnictví, které mi přijde jako jiný způsob lovu a zároveň života v přírodě. Člověk při lovu dravcem taky uvidí věci, ke kterým se jinak nedostane. 

Říkal jste, že jste v armádě od čtrnácti let. Jak jste to myslel? To je velmi brzký začátek kariéry.
To jsem nastoupil na vojenskou střední školu. Tehdy ještě byla Československá republika, takže jsem studoval v Nitře a po rozdělení jsem poslední rok absolvoval ve Vyškově. Pak jsem pokračoval na vysokou vojenskou školu, kterou jsem nedokončil. Nechtěl jsem být důstojníkem, ale rozhodl jsem se, že budu sloužit jako velitel nižšího ranku. Takto jsem prošel několik útvarů, a nakonec jsem se důstojníkem po absolvování dálkového studia ČZU stejně stal.

Pak jsem se dozvěděl, že v armádě působí i sokolníci. Přes jednoho nadřízeného jsem se dostal k Agentuře vojenského zdravotnictví, kde je nyní mojí prací řídit a organizovat biologickou ochranu po odborné stránce. Biologická ochrana patří odborně pod veterinární službu AČR a oddělení, které ji vede, je v Hradci Králové. Kluci, kteří jsou tady na Dnech NATO, mně ale personálně nepodléhají, jsou to příslušníci letišť, já je jen odborně vedu a řídím.

Tím už se dostáváme přímo ke dravcům. K čemu jsou využívaní? Co všechno spadá do popisu práce sokolníka? 
Dravci slouží k biologické ochraně, to znamená, že se obecně využívají na ochranu vinic, ve městech proti přemnožení holubů a podobně. V armádě je to pak použití k ochraně letišť. To znamená, že se snažíme o to, aby se na letištích a v jejich okolí nezdržovali ptáci a další zvířata. Pro letadlo jakýkoliv střet s živočichem znamená vysoké nebezpečí. I malí ptáci velikosti vrabce jsou velice nebezpeční, protože zásah ptačím tělem může na letadle vyřadit senzory, které pak vykazují špatné hodnoty nebo je neukazují vůbec. 

Pokud je ucpána pitotova trubice, tak pilot neví, jakou má letadlo reálnou rychlost. Nebo po zásahu ptačího těla do sklonoměru pilot uvidí špatnou polohu letadla vůči zemi. Je to prostě všeobecně nebezpečné. 
Větší ptáci mohou způsobit i zničení motoru, poškození náběžných hran, a to už jsou statisícové nebo milionové položky, nehledě na ohrožení letadla samotného. Jistě si vzpomenete například na přistání na Hudsonu, kde letadlo sedalo na řeku kvůli husám. Ale byly i vážnější nehody, způsobené právě střetem s ptáky. 

Jaké dravce pro tyto činnosti využíváte?
Záleží na cílové kořisti. Jako sokolníci rozlišujeme dravce nízkého letu a vysokého letu. Dravci nízkého letu jsou například jestřábi a zpravidla se používají na zajíce a na kořist, která více manévruje a schovává se v porostu. Mezi ptáky vysokého letu patří sokolovití, kteří se používají na rychlejší kořist v otevřených prostorech. Ale není to vždy pravidlem.

Jak dlouho trvá výcvik dravců? 
Když si dobře sedne sokolník s dravcem, u jestřábovitých bývá čas výcviku minimálně dva až tři týdny. U sokolovitých výcvik probíhá déle, po dobu pěti až šesti týdnů do prvního úlovku. To ale neznamená, že je po této době dravec vycvičený perfektně, to jen poprvé něco uloví, létá na volno a vrací se k sokolníkovi. 

Pak ho učíme čím dál lépe lovit. Dravci jsou inteligentní, pamatují si chyby a přemýšlí o tom, jak to udělat líp. S tím souvisí i potlačování nectností, když si třeba úmyslně vybírají slabší a lehčí kořist, než by mohli a podobně. Cílem dravce je se nasytit, ne dělat nám potěšení, ale jsou to bojovníci a snaží se, aby i jejich fyzično bylo uspokojeno.

Co vás na práci s dravci nejvíc baví?
Člověk se při této práci dostává hrozně blízko k přírodě. Vidí děje, které by za běžného života neviděl, protože málokdo uvidí dravce ulovit kořist zblízka. 

Fascinuje mě i ta bezmezná důvěra nedomestikovaného zvířete vůči člověku. Pokud se k dravci chovám dobře a on je se mnou spokojený, tak spolupracuje. Nepovažuji se za majitele, ale spíše za loveckého partnera svého dravce. Jeden z hlavních rozdílů mezi výcvikem dravce a například psa je ten, že psa na zemi doženete. Pokud ale zradím dravce a jemu se nebude vyplácet se ke mně vracet, uletí a už ho neuvidím. Výcvik dravce je velká škola pečlivosti a sebeovládání a probíhá pouze použitím pozitivní motivace.