Zprávy

Uvnitř výstřel skoro neslyšíte // Humans of NATO Days

Bez tanků se neobejde žádná moderní armáda, a tak jsou rovněž nedílnou součástí Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR, kde je můžete vidět jak v dynamických, tak na statických ukázkách. Jaké to ale je být tankistou? Co všechno to obnáší? A kolik je v tanku místa? O tom nám povyprávěl rotný Martin Strašil, velitel tanku ze 73. tankového praporu v Přáslavicích.

Co vás vedlo k tomu stát se tankistou? 
Vůbec nic. Shodou okolností mi to bylo přiděleno. Jsem ze západních Čech, určili nám místa a převezli mně k tankistům do Přáslavic, odkud jsem se chtěl několik let dostat. Ale po třech letech jsem zjistil, že je to to, co mně baví a co bych chtěl dělat tak dlouho, jak budu moct. 

A jak jste se dostal do armády? Jaký jste měl dětský sen? 
Být vojákem z povolání. Otec byl voják z povolání, takže nakonec jsem věděl i já, že budu vojákem z povolání. Začínal jsem u psovodů, nakonec jsem skončil u tanků, čehož nikdy nebudu litovat. Je to nejlepší zkušenost, kterou jsem měl. 

Jak dlouho trvá naučit se ovládat tank? 
Základy se naučíte v rámci standardního kurzu. V tom mém jsme byli samí nováčci, takže nás každá závada nebo každá novinka posunula dál. Ale rok co rok se stále zdokonaluji nejen v ovládání tanku, ale i v rámci taktiky. Ta tanková odbornost je tak různorodá, že nesaháte pouze do oboru tankisty, ale musíte zvládat i do další obory. Pokaždé, kdykoliv je to možné, se naučíte něco nového. Říct, že jsem 100% tankista bych nemohl, dal bych se tak na 90 %. 

Jaká je standardní výbava tankisty? 
Ono se to dělí na různé úkoly. Standardně voják nebo tankista do tanku chodí buďto v čerňákách, které mám momentálně na sobě, nebo v klasickém maskáčovém vzoru 95, plus velitelé u sebe mají zbraň, mapové podklady nebo další pomůcky v rámci vedení boje. Střelec má u sebe navíc ještě dlouhou zbraň, v dnešní době používáme útočnou pušku Bren. Velitel s řidičem jsou oproti tomu vybaveni svou osobní pistolí. Plus ještě samozřejmě prostředky ochrany proti zbraním hromadného ničení, jako je plynová maska, pláštěnka, případně plynové obleky. 

Můžete odhalit nějakou svou osobní zajímavou zkušenost ze cvičení nebo z mise? 
Určitě. České tanky nikdy v zahraniční operaci nepůsobily, ale plno členů posádek prochází zahraničními operacemi od těch nejjednodušších až po ty nejtěžší v Afghánistánu. Já jsem se účastnil jedné zahraniční operace jako vrchní střelec MRAPu. Měl jsem podobné zkušenosti z tanku - jak se pohybovat v terénu, jak vyhledávat sektory, co prohlížet - a tak mi příprava tankisty pomohla pro tuto práci hrozně moc. 

Zajímavých zážitků mám z Afghánistánu hodně. Ale ten nejzajímavější, když pominu celou tu válku, to jsou lidi, to prostředí tam, to je úplně parádní. Dostanete se do nového světa a jste v jakoby nedotčené zemi, která není zblbnutá elektronikou, kde v noci je fakt tma, ve dne je tráva zelenější, jak se říká. 

Kolik máte v tanku místa? 
Pro toho, kdo se v tanku umí složit, je tam místa dost. Když víte, jak na to, jak se do toho tanku poskládat, znáte svoji práci a máte ji dobře nacvičenou, což díky přípravám a výcviku máme, tak se člověk do tanku perfektně vejde. Taky ví, co má dělat, kam nemá sahat, aby se nezranil, protože občas dochází i k nějakým úrazům. Ale já už jsem tak dlouho u tankistů, že vím, co mám dělat, abych se nezranil. 

Každý návštěvník Dnů NATO si velmi dobře pamatuje, jak zní výstřel z tanku. Jak ho ale vnímá posádka uvnitř tanku? 
To mě překvapilo hned, když jsem v roce 2006 k tankistům nastoupil a když jsem poprvé vystřelil. Uvnitř jsem to nepocítil skoro vůbec. Je to dané tím, že na hlavě kanónu máme soupravy, které výborně těsní, a v tanku je to tak něco úplně jiného. Když jsem si sedl ven, lekl jsem se stejně jako půlka lidí tady. Nevěřil jsem tomu, že to je tank.