B-1B Lancer

Vznik amerického strategického bombardéru B-1B Lancer spadá již do roku 1965, kdy americké vojenské letectvo (USAF) spustilo program AMSA (Advanced Manned Strategic Aircraft – pokročilý pilotovaný strategický letoun), reagující na vyvstalou potřebu nového mezikontinentálního nadzvukového bombardéru pro jaderné útoky s průnikem nepřátelskou protivzdušnou obranou v malých výškách při vysokých rychlostech.

V soutěži zvítězila v červnu 1970 společnost Rockwell International s projektem čtyřmotorového letounu s měnitelnou geometrií křídla, plynule přecházejícího do trupu, schopného dosahovat ve velkých výškách rychlosti až M=2,5. Jeho posádku tvořili dva piloti a za nimi sedící dva operátoři zbraňových a navigačních systémů. K pohonu stroje byly vybrány motory F101. První prototyp B-1A vzlétl v kalifornském Palmdale 23. prosince 1974. Letectvo chtělo nakoupit 250 letadel, avšak opozice v Kongresu záměru nakloněna nebyla. V červnu 1977 oznámil prezident Carter, že zkoušky prototypů budou nadále pokračovat pouze jako pojistka pro případ zhoršení vztahů se Sovětským svazem a pro udržení technického náskoku. Po příchodu nového prezidenta do Bílého domu, Ronalda Regana, se začala karta obracet.

V září 1981 USAF objednalo 100 strojů upravené verze B-1B. Ta se od předchozí varianty lišila v mnoha ohledech. Například regulovatelné vstupy vzduchu k motorům byly vyměněny za nové pevné. Tímto zásahem radikálně klesla maximální rychlost na M=1,25. Letoun obdržel novou avioniku, navigační a zbraňová zařízení. Jejich jádro nyní tvoří radiolokační systém AN/APQ-124. Změn doznal i podvozek, naopak zbraňové šachty byly upraveny pro použití různých druhů výzbroje a pro zavěšení přídavných palivových nádrží.

V konstrukci stroje je zastoupeno poměrně velké procento kompozitních materiálů. K záchraně všech členů posádky slouží vystřelovací sedadla ACES II s parametry 0-0. Piloti ovládají stroj pomocí elektroimpulzního, mechanicky zálohovaného řízení.

První sériový B-1B vzlétl 18. října 1984. Dodávky nových letadel byly zahájeny o rok později 27. července a nejprve směřovaly k jednotce v texaském Dyessu. Postupně jimi byly vybaveny i další útvary. V současné době jsou provozovány na základnách Dyess a Ellsworth (Jižní Dakota). Další dva stroje jsou vyčleněny pro zkušební úkoly na kalifornské základně Edwards.

Bombardér B-1 utvořil ve své kategorii několik světových rekordů v dosažené rychlosti, hmotnosti či doletu a je schopen přijímat palivo za letu. Poprvé byl bojově nasazen v prosinci 1998, zapojil se do bojových operací v Iráku, bývalé Jugoslávii a Afghánistánu, Libyi i Sýrii.

► Letecký archiv - B-1B Lancer

Stránka je připravena ve spolupráci s redakcí časopisu Letectví+kosmonautika z vydavatelství Aeromedia. Časopis přináší aktuální informace ze světa vojenského i civilního letectví.