F/A-18 Hornet

Předchůdce typu F/A-18 Hornet, Northrop YF-17 Cobra, vznikl počátkem 70. let pro účely soutěže amerického letectva. Nicméně z důvodu dalších prací nakonec vývoj F/A-18 v nyní známé podobě pro americké námořnictvo dotáhla do konce až firma McDonnell Douglas (dnes Boeing). Hornet se stal jedním z prvních sériově vyráběných letounů s elektroimpulzním řízením. Zvláštností v době jeho vzniku bylo lichoběžníkové křídlo, spojené s trupem výrazně vpřed prodlouženými kořeny - vírovými přechody. Ty zajišťují velmi dobrou manévrovatelnost při podzvukových rychlostech, stejně jako vynikající výkony při letech na velkých úhlech náběhu.

Kokpitu dominují tři víceúčelové displeje, před pilotem je umístěn průhledový displej HUD. Základním senzorem je radiolokátor AN/APG-65, v pozdějších verzích novější AN/APG-73, schopný zjišťování a sledování jak vzdušných, tak pozemních cílů. Letoun je typický robustním podvozkem uzpůsobeným pro přistání na letadlové lodi. Mezi tryskami motorů je umístěn mohutný sklopný hák, použitelný pro zachycení stroje jak na letadlových lodích, tak v nouzových situacích i na standardně vybavených letištích NATO. Základní zbraní je šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan ráže 20 mm umístěný v přídi trupu před kabinou. Na šest podkřídlových a tři podtrupové závěsníky lze navěsit nejrůznější řízenou i neřízenou protizemní a protiletadlovou výzbroj, průzkumné či radioelektronické kontejnery.

První F/A-18A Hornet vzlétl 18. listopadu 1978. Sériové stroje začaly být dodávány v roce 1980. Později je na výrobní lince vystřídaly stroje varianty C a D. Dnes pak běží výroba výrazně inovovaných strojů F/A-18E/F Super Hornet. Hornety verzí A až D jsou provozovány Kanadou, Španělskem, Švýcarskem, Finskem a Malajsií. Super Hornet pak provozují Spojené státy, Austrálie a Kuvajt.

► Letecký archiv - F/A-18 Hornet

Stránka je připravena ve spolupráci s redakcí časopisu Letectví+kosmonautika z vydavatelství Aeromedia. Časopis přináší aktuální informace ze světa vojenského i civilního letectví.