Zprávy

Letový ředitel bez týmu nezmůže nic // Humans of NATO Days

Začínal ještě na letounu MiG-21, ale byl to JAS-39 Gripen, s nímž pokořil dvě neuvěřitelné mety. A byl to Gripen, v němž jste jej mohli vidět jako display pilota v letech 2009 až 2012. Na Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR se pak jako příslušník 21. základny taktického letectva vrátil v organizační roli, kdy hned čtyřikrát zastával pozici letového ředitele, a nebýt zrušeného ročníku, byl by jím i loni. Tentokrát jsme vyzpovídali pplk. Michala Daňka, kterého kolegové znají i pod callsignem MACRO.

Jaký byl váš první kontakt s letectvím? Co vás vedlo ke kariéře pilota AČR?
První kontakt byl v rodině. Otec a strýc byli vojenskými piloty, takže výběr povolání byl pro mě celkem přirozený. 

Patříte ke generaci českých vojenských letců, která ještě zažila sovětské MiG-21, ale pak přesedlala na nové švédské JAS-39 Gripen. Co znamenala tato změna z pohledu pilota?
Tyto pohledy bych rozdělil na dva. Jeden je hmatatelný, a sice to, jak letadlo samo o sobě létá a co umožňuje, a druhý změna filozofie. Oba pohledy sdružuje to, že to byla velká změna. 
Mezi oběma typy letounů je hmatatelný technologický rozdíl daný dobou vzniku. Pilotáž gripenu je zcela intuitivní a jeho bojové možnosti, přístrojové a senzorové vybavení přinesly prvky, které na starých letadlech byly nedosažitelné.Změna filozofie v sobě zahrnuje změnu myšlení a způsobu využití těchto letadel, která nás definitivně posunula k západním armádám a NATO.

V roce 2021 jste jako první v České republice a druhý na světě překonal metu 2000 letových hodin na Gripenu. V roce 2022 jste pak na zahraniční misi pokořil metu 3000 letových hodin na vojenských letounech. Co se vám vybaví, když se zpětně ohlédnete za těmito milníky ve vaší kariéře?
Že bych si na začátku kariéry ani ve snu nedokázal představit, že je jich možné dosáhnout a jaké jsem měl štěstí.

Abychom si to my civilisté mohli reálněji představit, kolik práce - ať už vás nebo dalšího personálu - se skrývá pod jednou letovou hodinou?
To lze těžko vyčíslit. Jde o práci technického personálu, řízení letového provozu, ale i dalších lidí, kteří jsou zcela nepostradatelní pro provoz.

Zúčastnil jste se několika zahraničních misí - první byla v roce 2009 Pobaltí, pak na Islandu a v roce 2022 jste se už jako velitel českého uskupení vrátil do Litvy. Čím se liší ochrana vzdušného prostoru v ČR a na alianční misi?
Ona se moc neliší. Jedná se o jednotný systém ochrany vzdušného prostoru, který má své procedury a standardy, jež se musí dodržovat. Takže se liší pouze prostředí, ve kterém probíhá, a geografická poloha.

Musí se letci na účast v misi speciálně připravovat, nebo stačí “mít nalétáno”?
Jak jsem odpověděl u předcházející otázky. Jakmile je pilot vycvičen, tak zná všechny procedury, a tudíž nic speciálního již není nutné. Ale musí si prostudovat specifika týkající se místa působení, jako například rozložení vzdušného prostoru, postupy na letištích apod. 

Během své kariéry jste působil též jako display pilot Gripenu, konkrétně v letech 2009 až 2012. Čím se lišily Vaše pracovní povinnosti oproti jiným rokům?
Být předváděcím pilotem v našich podmínkách je nad rámec pracovních povinností. Rozdíl je tak v tom, že musí absolvovat potřebný výcvik a po úspěšné certifikaci se v sezoně účastní leteckých dní, nicméně z něj nejsou sejmuty běžné pracovní povinnosti.

Jako vystupující jste tak navštívil množství akcí, mezi nimi i Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR. Je nějaké vystoupení, které se Vám vrylo do paměti?
Každá akce je něčím specifická. V Anglii je s nimi spojená spousta benefičních programů včetně účasti válečných veteránů. Jiné zase vystoupením letadel, která nejsou běžně k vidění, ale asi nejvíce mi utkvěl rakouský Zeltweg svým prostředím alpských velehor.

Do Ostravy a na mošnovské letiště jste se o několik let později vrátil jako zástupce letového ředitele a pak jako letový ředitel a zažil jste si to z té druhé strany. Co pro vás bylo v této roli výzvou nebo nejsložitějším momentem? Která z těch rolí Vám sedla více?
Výzva to pochopitelně je. Najednou se člověk ocitne takříkajíc na druhé straně barikády, ale zkušenost předváděcího pilota je výborná průprava ve smyslu znalosti pravidel pro konání veřejných vystoupení. Stejně tak se pak ředitel lépe vžívá do situace pilotů, například při schvalování vystoupení. K jednotlivým rolím bych jen zdůraznil fakt, že je potřeba, aby pilot i ředitel tvořili kompaktní tým, pak je úspěch spolupráce zaručen. Rozdíl je jen v tom, že zodpovědnost nese letový ředitel. 

V roli letového ředitele jste se podílel i na Dni otevřených dveří Vaší domovské základny v Čáslavi. Dají se ty akce nějak porovnat?
Na první pohled se může zdát, že obě akce jsou neporovnatelné rozsahem a počtem návštěvníků, ale z pohledu letového ředitele srovnatelné jsou. Ten je zodpovědný za sestavení letového programu a za to, že je celá akce organizována podle předpisů pro letecká veřejná vystoupení. Skrývá se za tím velké množství práce zejména v přípravné fázi a samotný den D je již jen pomyslnou třešničkou na dortu. Tady bych chtěl zdůraznit, že samotný letový ředitel by ovšem nezmohl nic bez celého dobře fungujícího organizačního týmu.

Byl jste u zavádění Gripenů do českého letectva, nyní jste se už ale rozhodl svou vojenskou kariéru ukončit. Nebude vám trochu líto, že nebudete u zavádění letounů F-35?
Slovo lítost myslím není na místě. Je spousta pilotů, kteří za celou svou kariéru zavedení nové techniky nezažili, natož aby se to někomu přihodilo dvakrát. Já měl to štěstí, že jsem byl u zavedení gripenů a mladším kolegům bych chtěl popřát stejný elán a nadšení, které jsem prožíval já. 

Můžeme tak říci, že jste měl celou leteckou kariéru spojenou s Gripeny?
Ano, dá se říci, že po téměř dvaceti letech strávených na gripenech, je s nimi moje kariéra úzce spjatá.