Zprávy

Práce pod vodou je pro mě výzvou // Humans of NATO Days

Potápí se až do hloubky 100 metrů, ale táhne ho to i do vzduchu. Byl na misi v Bosně a Hercegovině i v Maďarsku. V areálu akce jste ho mohli potkat ve stanu Policie České republiky u statické ukázky práce potápěčů. Jaké to je, když vás obklopuje voda ze všech stran? Co nejčastěji policejní potápěči hledají? A co je na této práci nejvíc fascinující? Tentokrát jsme mluvili s Martinem Kučerou, policejním potápěčem z Odboru speciálních potápěčských činností a výcviku.

Vy jste byl nejdřív potápěčem a až pak jste se přidal k Policii ČR. Jak jste se dostal k potápění a co vás přivedlo k tomu, dělat potápěče u Policie ČR?
K potápění mě to táhlo už od mládí. S velkým zájmem jsem sledoval podmořské filmy Jacquese-Yvese Cousteaua i amatérské záběry starších potápěčů z jeskynního prostředí. Mé začátky byly velmi složité, protože potápěčská technika byla nedostupná a extrémně drahá.

Po ukončení střední školy, když jsem začal pracovat, jsme se s kamarádem rozhodli vzít si v bance půjčku 30 000 Kč a nakoupit základní výbavu pro rekreační potápění. Tehdy to všechno začalo naplno. Neustále jsme studovali dostupné materiály, absolvovali potápěčské kurzy, vyráběli podvodní světla, upravovali potápěčskou techniku a z našetřených peněz postupně dokupovali potřebné vybavení.

Od samého začátku mě nejvíce lákalo jeskynní potápění. Vybavení jsme sháněli různými způsoby, zejména v zahraničí, kde bylo levnější a dostupnější. K policejnímu potápění jsem se dostal už jako instruktor s nejvyšší kvalifikací Instructor Cave Diving u americké asociace NAUI. Přivedl mě k tomu můj kamarád a instruktor Roman Kudela, se kterým jsem se již nějakou dobu potápěl na různých lokalitách v ČR i v zahraničí – především na uzavřených lokalitách, jako jsou jeskyně, zatopené doly a lomy.

Jak vypadá váš typický pracovní den? 
Náš den začíná příchodem do práce. Naše činnost je ale velmi specifická, a tak je na tuto otázku těžké odpovědět - každý den přináší něco nového. Jediné předem dané úkoly jsou ty, které máme naplánované v celoročním plánu činnosti. 

Náš útvar se věnuje potápění do hloubky až 100 metrů na nejrůznějších lokalitách. Pracujeme jak v čistých vodách a rybnících, tak i v biologicky či chemicky znečištěných vodách, jímkách nebo studních. Naším hlavním úkolem je pátrání po utonulých a pohřešovaných osobách, stejně jako po předmětech souvisejících s trestnou činností. Zajišťujeme i vyhledávání, identifikaci a vyzvedávání explozivního materiálu pod vodní hladinou.

V rámci Policie ČR se věnujeme také výcviku policejních potápěčů a taktické přípravě specializovaných útvarů. Kromě toho školíme vůdce malých plavidel, provádíme výcvik vodní záchrany a práce ve výškách i nad volnou hloubkou – od základního slaňování až po operace v závěsu pod vrtulníkem. Dýchací techniku, kterou používáme, si sami servisujeme.

Další část naší práce zahrnuje analýzu potápěčských nehod, při nichž se snažíme objasnit příčiny utonutí. Kontrolujeme funkčnost potápěčské techniky, kvalitu dýchacích směsí a vyhodnocujeme data z potápěčských počítačů.

Musíme se též neustále udržovat v dobré fyzické kondici a výborném zdravotním stavu. 

Volného místa v kalendáři mnoho nemáme, snad jen během letních prázdnin, abychom si mohli vzít krátké volno. Bohužel právě v létě máme nejvíce práce, zejména při pátrání po utonulých osobách. Zásahy při potápěčských akcích si nevybíráme my – rozhodují o nich osudy a tragédie druhých.

V českém prostředí v souvislosti s policií a potápěči stále nejvíce rezonuje případ tzv. orlických vražd, u nichž i díky nedávnému seriálovému zpracování víme, že při nich museli být nasazeni báňští záchranáři se speciálním vybavením. Na jaké zásahy se specializujete vy?
V době orlických vražd disponovala policie pouze potápěči s maximální hloubkou ponoru 40 metrů a neměla pro takové potápění dostatečné vybavení. Až po této kauze byla vytvořena nová koncepce policejního potápění a zahájen výcvik do větších hloubek.

Vše začalo na nynějším OSPČV (Odbor speciálních potápěčských činností a výcviku) v Brně, a po určité době bylo zřízeno druhé pracoviště ve Frýdku-Místku. Na začátku operace vyzvednutí sudů z Orlické přehrady byli osloveni i potápěči z jiných evropských států. Tehdy byla nabídnuta pomoc z Německa, avšak náklady byly extrémně vysoké. Proto se hledaly jiné možnosti, až se nakonec dospělo k dohodě s Hlavní báňskou záchrannou službou, jejíž členové tuto práci vykonali.

Měl jsem tu čest setkat se s některými z těchto potápěčů a vyslechnout si jejich svědectví o celé akci. Byli vybaveni tzv. těžkou potápěčskou technikou – těžkými přilbami, speciálními obleky s pevnou obuví a systémem přívodu dýchací směsi z hladiny. I přes své zkušenosti to pro ně byla v mnoha ohledech zcela nová výzva. Musím přiznat, že mají můj největší respekt – byli to hrdinové své doby a dané situace!

Dnes je policejní potápění na nejvyšší světové úrovni. Používáme nejmodernější techniku, včetně otevřených a uzavřených dýchacích okruhů, celoobličejových masek a těžkých potápěčských přileb. Disponujeme také špičkovými sonary a podvodními roboty pro vyhledávání a mapování terénu, což nám umožňuje efektivně pracovat i v případech, kdy není nutné okamžitě nasazovat potápěče, kteří mají přirozená omezení.

Jestli to není tajné, co nejčastěji ve vodě hledáte?
O naší komplexní činnosti jsem se již zmiňoval. Samozřejmě vykonáváme řadu aktivit, které jsou utajené, protože často souvisejí s trestnou činností, která se vyšetřuje. Neexistuje zájem ji veřejně zviditelňovat nebo medializovat. Při naší práci je kladen důraz na klidné a soustředěné prostředí, které je pro nás nezbytné. Lidé nás samozřejmě často vídají při akcích, jako je pátrání po utonulých nebo vyzvedávání vozidel apod. Tyto akce provádíme okamžitě, a to zejména z důvodů neodkladných a neopakovatelných úkonů na místě, jako je zajištění důkazů nebo ochrana vodního prostředí. U vozidel se zaměřujeme především na prevenci kontaminace vody. Důležitým aspektem je i záchrana osob a majetku, ale je důležité podotknout, že nejsme schopni okamžitě zasáhnout, pokud se na místě nenacházíme!

Jak moc se liší vaše výbava řekněme od turistů, kteří se potápí u korálových útesů, nebo sportovních potápěčů?
V současnosti se potápěčská technika dělí na dva hlavní typy: rekreační a technickou. Rekreační potápěčská výstroj se skládá z několika klíčových součástí, které umožňují bezpečné a pohodlné potápění pod vodou. Patří sem dýchací přístroj OC (otevřený okruh), obvykle jedna láhev s náplní vzduchu nebo nitroxu, základní kompenzátor vztlaku ve formě žaketu, neoprénový oblek, maska a ploutve, případně šnorchl.
Technická potápěčská výstroj se liší v několika zásadních aspektech, především svou komplexností a redundancí. Používá se dýchací přístroj OC nebo rebreather, kompenzátor vztlaku (křídlo nebo sidemount), který umožňuje nošení stage lahví (láhve nošené po stranách potápěče). U systému OC se jedná o dvě spojené láhve, každou s vlastním ventilem, spojené můstkem s izolátorem pro oddělení lahví v případě nouze. Dále se používá suchý oblek s argonovým napouštěním pro potápění s trimixem a další specifické vybavení.

My používáme technickou výstroj, která se v zásadě neliší od běžného technického potápění. V některých případech, například při potápění v kontaminovaných vodách (HAZMAT, tedy nebezpečný materiál), používáme speciální suché potápěčské obleky s celoobličejovými maskami nebo potápěčskými přilbami. Toto vybavení je odolné vůči HAZMATu a lze je po použití dekontaminovat. Obvykle se jedná o gumové obleky s certifikací pro HAZMAT.

Asi největší rozdíl spočívá v povaze naší činnosti pod vodní hladinou. Zatímco většina potápěčů se pod vodou vydává za účelem prozkoumání, natáčení videa nebo fotografování, naším hlavním úkolem je něco nalézt, provést ohledání místa a okolí, zdokumentovat nález a vyzdvihnout ho. Potápění se liší také podle typu hledaných objektů – jinak se potápíme při pátrání po malých předmětech, jako jsou zbraně, a jinak při hledání velkých předmětů, jako je tělo nebo vozidlo.

K tomu je nutné podotknout, že naše potápění probíhá většinou v podmínkách s nulovou viditelností, v silných proudech nebo na lokalitách plných sedimentu, dřevin a jiných předmětů, které tam nepatří. A to nemluvím o potápění ve studnách nebo jiných specifických prostředích. Kromě toho se potápíme často ve chvílích, kdy to doslova nečekáme – na rozdíl od jiných potápěčů, kteří si mohou naplánovat ideální den na potápění za slunného počasí. Musíme tedy používat různé sofistikované pátrací metody, které, myslím, jsou dnes již velmi vyspělé.

Jakým způsobem se orientujete pod hladinou při snížené viditelnosti, či už je to kvůli bahnu, hloubce nebo vodním rostlinám? 
Pro orientaci ve snížené viditelnosti používáme návodčí lano, které spojuje potápěče s návodčím na břehu. Potápěč musí udržovat lano napnuté a podle pokynů návodčího se pohybovat požadovaným směrem. Pokud nelze lano použít, například kvůli husté vegetaci, orientujeme se podle vrstevnic nebo pomocí kompasu. V úplné nulové viditelnosti pak vyhledáváme objekty pohmatem.

Jaký nejhlubší ponor jste absolvoval? 
Můj nejhlubší ponor je samozřejmě maximálně 100 metrů, říkám s úsměvem.

Vy jste byl i na misích v zahraničí, kde čeští potápěči hledali munici v zaminovaných oblastech a zároveň jste učili místní potápěče. Můžete nám o tom říct víc?
Budu stručný. Tyto mise stále pokračují a provádíme je ve spolupráci s pyrotechnickou službou PČR. Jde o mezinárodní policejní spolupráci s Bosnou a Hercegovinou, během níž školíme příslušníky bosenských jednotek FUCZ a RUCZ v komplexním potápění se specializací na vyhledávání, vyzdvihování a zneškodňování munice pod vodní hladinou.
Tyto jednotky se neustále potýkají s následky válečné historie i s nebezpečím odhozené munice, která se objevuje na nejrůznějších místech. Bohužel mnoho lidí považuje vodu za „rozumné“ místo, kam se jí zbavit. Velkou výhodou však je, že všichni členové těchto jednotek jsou zároveň pyrotechnici, kteří dokonale rozumějí problematice munice a její likvidace. 

Zmiňoval jste nezbytnou spolupráci s pyrotechniky. S jakými dalšími profesemi, policejními či civilními, nejvíce spolupracujete? 
Nejvíce spolupracujeme s Hasičským záchranným sborem, který disponuje výbornou těžkou technikou, kterou my nemáme. Většinou jsou na místě jako první, když dojde k topení, a provádějí záchrannou akci. Po našem příjezdu nám pomáhají především s lodní technikou a poskytují zázemí během probíhající akce.

Co musí splňovat někdo, kdo by se chtěl přidat k policejním potápěčům? Musí mít nějaký speciální výcvik? 
U policie jsou dva typy potápěčů: potápěči do hloubky 40 metrů a my, potápěči do hloubky 100 metrů a do uzavřených prostor. Zásadní rozdíl spočívá ve vzdělání, kdy u nás je podmínkou mít minimálně bakalářský titul. Zdravotní stav musí být u všech potápěčů na 100 %. Dalším rozdílem je naše náplň práce a úroveň vědomostí v potápěčské problematice – máme toho trochu více. Uchazeč nemusí být nutně potápěč, ale je to výhodou. Měl by však být technicky a fyzicky zdatný, protože tato práce není vůbec jednoduchá.

Jaký byl nejzajímavější nebo nejtěžší zásah, kterého jste se účastnil?
Je jich mnoho, každá akce má něco do sebe. Mezi nejzajímavější určitě patří akce, kdy jsem policejním podvodním robotem vytahoval na Hranické propasti jiného robota, kterému došly baterie a zůstal uvězněn v hloubce 198 metrů. Akce měla dvě fáze. První byla, že jsem se musel zaručit u vedení, že když náš robot uvázne, půjdu pro něj. Druhá fáze byla samotný průběh akce. Trvalo to asi 6 hodin sezení u monitoru a modlení, aby tam nezůstal. Robota jsem našel ve 197 metrech, zamotaného do různých šňůr. Musel jsem je vystřihnout, zachytit robota a poté ho vyzdvihnout do hloubky, kde čekali potápěči. Na YouTube je k tomu i video.

Další významnou akcí byla mise v Maďarsku, konkrétně v Budapešti na Dunaji, kde se potopila loď Hableány s 33 turisty z Jižní Koreje a dvoučlennou posádkou. Sedm lidí se podařilo zachránit. V době této tragédie jsme byli na společném výcviku s potápěči z Bosny a Hercegoviny v Chorvatsku. Kolem poledne druhého dne jsme byli vyrozuměni a požádáni o pomoc. Okamžitě jsme se s kolegou vydali rychlým motorovým člunem ke břehu a začali se balit. Mezitím jsme byli v kontaktu s kolegy, kteří zůstali v Česku a domlouvali se, jak můžeme pomoci, co si s sebou vezmeme a co nám mají přivézt. Dostali jsme základní informace: potopená loď, vysoký stav vody po silných deštích, ve které plavalo množství dřevin a dalších předmětů, které voda strhla, rychlost proudu 4,2 m/s a hloubka přibližně 12 metrů. Už tehdy jsme věděli, že potápění bude nemožné. Po příjezdu na místo na nás čekal krizový štáb, který celou operaci koordinoval. Představil se nám také armádní velitel Jižní Koreje, který nás žádal o okamžité nasazení. Bohužel to nebylo možné, a tak jsme se dohodli na zahájení prací brzy ráno. Když jsme se ráno sešli v krizovém štábu, spatřili jsme hlouček pozůstalých, které v noci přivezl speciálně vypravený letoun. Všichni si uvědomovali, že těla utonulých mohla být už kdekoli, a se slzami v očích nás prosili, abychom udělali vše pro jejich co nejrychlejší vyzdvižení. Tento psychický tlak je při podobných akcích nepopsatelný. Po získání dalších informací jsme navrhli použití našeho podvodního robota. Bohužel po několika pokusech selhal, což přineslo další vlnu zoufalství a beznaděje. Po dalším zhodnocení situace jsme se rozhodli pro sonarové mapování vraku, abychom zjistili co nejefektivnější postup. Tato metoda byla úspěšná – díky sonaru jsme dokázali přesně určit polohu lodi i její technický stav. Někteří svědci tvrdili, že loď je zlomená, což jsme díky sonaru vyvrátili. Tím jsme vnesli alespoň malé uklidnění s nadějí, že oběti mohou být stále uvnitř trupu. Následně jsme pomohli s ukotvením vojenského záchranného člunu s pontonem na vzdálenost pouhých dvou metrů od vraku, odkud pak probíhaly další záchranné operace. Na místě jsme zůstali celý týden. Práce nám začínala v pět ráno a končila kolem desáté večer. Byl proveden jeden pokus s potápěčem v těžkém obleku, kterému se podařilo vyprostit jedno tělo, ale po vynoření bohužel zkolaboval. Kvůli nebezpečným podmínkám bylo potápění přerušeno, dokud neklesne hladina vody a nezmírní se proud. Tento příběh je dlouhý a velmi smutný. Tímto krátkým popisem jsem chtěl čtenářům přiblížit, s čím vším se potápěči musejí potýkat a jak psychicky náročná je tato práce. Neznám potápěče, který by si nepřál pozůstalým vrátit jejich blízké a tím jim alespoň trochu ulehčit rozloučení s oběťmi této tragické události.

Je něco, co vás na vaši práci potápěče vyloženě baví nebo fascinuje? Přece jen, není to úplně běžné zaměstnání.
Je toho spousta! Práce pod vodou je pro mě výzvou – často vyžaduje fyzickou i psychickou odolnost, což mě láká. Možná mě přitahuje ta kombinace adrenalinu a preciznosti.
Nebo je to pocit volnosti pod hladinou. Místo, kam se nedostane každý. Klid a ticho jiného světa, kde platí úplně odlišná pravidla než na souši. A možná i ten prvek objevování – vraky lodí, podmořský život, průzkum jeskyní… Každé ponory mi přináší něco nového.

Potápěče PČR můžou návštěvníci Dnů NATO potkat přímo v areálu a vy sám jste se naší akce zúčastnil. Jaká otázka návštěvníků vám nejvíce překvapila/pobavila? Nebo co naopak nejvíce překvapuje návštěvníky?
Návštěvníci Dnů NATO nás mohou potkat ve velkém stanu Policie ČR, kde máme vyhrazenou sekci pro statickou ukázku. Prezentujeme zde naše vybavení a prostřednictvím videa také naši činnost pod vodní hladinou.

Jedním z vystavovaných předmětů je potápěčská přilba do HAZMATu. Všichni si ji chtějí vyzkoušet a bývají překvapeni, jak je těžká – váží přibližně 14 kg. To často vyvolává otázku, jak se s takovou přilbou dá vůbec potápět. Vysvětlujeme, že pod vodou se díky vnitřnímu objemu její hmotnost téměř ztratí a potápěč ji tak prakticky necítí.
Otázek je ale mnohem více a někdy je obtížné laicky vysvětlit, jak jednotlivé věci fungují. Někteří návštěvníci se stydí a jen kolem expozice projdou, jiní se naopak zajímají o každý detail.

Máte z akce/ příprav na akci nějaký vtipný nebo zajímavý zážitek?
Těch zážitků je nespočet a těžko se popisují. Často je to náš specifický černý humor, ale existuje doporučení zdravé stravy, no a takové zelí před ponorem není dobrý nápad, jestli mi rozumíte.

Když na Dnech NATO sledujete letadla a piloty, které to táhne do výšky, co je to, co vás naopak táhne do hloubek?
Mě to osobně táhne i do výšek – část naší práce zahrnuje činnosti s vrtulníkem, ale všechno se stihnout nedá. Přesto bych si jednou rád vyzkoušel let ve stíhačce. 
Hluboké ponory mi zase otevírají svět, který běžní rekreační potápěči nikdy neuvidí. Jsou technicky náročné, vyžadují pokročilé dovednosti a právě tahle výzva mě na nich fascinuje.